Jak jsem se k tomu dostal
Nejdřív se to stalo mně. Práce vznikla teprve z toho.
Před dvanácti lety jsem to začal žít sám. Ne jako téma, které jsem si vybral zvenku.
Dvanáct let pro mě nejsou roky v oboru. Je to doba, po kterou tu věc žiju na vlastní kůži. Z ní mluvím, když píšu, mentoruju nebo koučuju.
Potkávám lidi, kterým je kolem čtyřiceti. Zvenku to drží. A přitom žijí život, který nechtějí. Ne proto, že by neměli na výběr, ale kvůli předsudkům a tomu, co se od nich čeká.
Když za mnou takový člověk přijde, první, co ze sebe potřebuje dostat, je, co už zkusil. Má za sebou pokusy, které nikam nevedly. Tady to nenechám.
Když ode mě lidé odcházejí, nemluví o řemesle. Mluví o otevřenosti a o přístupu. Otevřenost je slovo, které se u mě vrací pořád.
Věřím, že se dá konečně žít po svém. Život, který si vybereš. Svobodný a otevřený, hlavně ve vztazích.
